Pavlína Stankayová kandiduje potřetí na starostku Ostravice: Nechci odejít od rozdělané práce

OSTRAVICE – Blízko lidem a otevřena dialogu! Pod tímto mottem ohlásila Pavlína Stankayová nominaci na kandidátce tradiční strany KDU – ČSL v komunálních volbách, které se konají v pátek 9. a v sobotu 10. října 2026. Rozhodla se potřetí kandidovat za lidovce na starostku obce Ostravice v Beskydech na Frýdeckomístecku, aby podle svých slov dotáhla spoustu věcí z rozdělané do hotové podoby. V rozhovoru nadnesla, že díky odrostlejším dětem, má dnes více času na práci pro vesnici, která se stala jejím domovem.

Na úvod, Ostravice však původně vaším domovem nebyla?

To opravdu ne, jsem původem z Ostravy a do Ostravice jsme to s manželem vzali oklikou přes Prahu, kde jsme nějaký čas žili, a kde se taky narodily naše děti. Vystudovala jsem v Ostravě vysokou školu, pak šla pracovat do Prahy do neziskové organizace věnující se dětem a mládeži na sídlišti Černý most. No, když jsme časem hledali místo, kde bychom se usadili, řekli jsme si, že se vrátíme nazpět do tohoto regionu. Někde blíž mým rodičům, kteří žijí v Ostravě, ale zároveň také do hor, protože jsme i sportovci. Našli jsme v Ostravici domek, koupili a opravili ho a začali tady žít.

Už tehdy jste nějak byla angažovaná v komunální politice?

Víte, naše rodina je věřící. A maminka patří k lidovcům, byla i ostravskou okresní tajemnicí KDU-ČSL, a já sama jsem v této jedné z nejstarších českých politických stran přes dvacet let. První politické zkušenosti jsem sbírala v Praze, a to přes paní ředitelku komunitního centra Motýlek, kde jsem pracovala. Zjistily jsme, že jsme obě křesťanské demokratky … Doslova mne tam v Praze zaangažovali, dělala jsem předsedkyni jedné místní organizace, stala se členkou tamního městského výboru KDU-ČSL, kandidovala jsem i do poslanecké sněmovny, byť na nevolitelném místě. A tady v Ostravici se situace částečně zopakovala, když na mne předal bývalý starosta obce a lidovec Jaromír Dobrozemský předsednictví zdejší organizace.

Jak vůbec vypadaly vaše občanské začátky v Ostravici?

Když syn nastoupil ve třech letech do mateřské školky, začala jsem za nějaký čas působit v Klubu rodičů, kde byli vděčni za to, když se někdo nový zapojí – a já jsem taková akční povaha, že se většinou zapojuji vždycky. Po dalším roce hledali ve školce učitelku a já mám pedagogické vzdělání, byla jsem už po mateřské s dcerou, takže jsem se nabídla. Když jsem pedagožka, a navíc bydlím hned naproti školky. Nejprve jsem pomáhala jen na zkrácený úvazek, později jsem si ke svému oboru speciální pedagogika dodělala zkoušku z předškolní výchovy a stala se paní učitelkou v mateřince naplno.

Kdy se tedy paní učitelka objevila na kandidátce v obci?

Lidovci v Ostravici se rozhodli v roce 2018 vrátit do zastupitelstva, tak jsme postavili naši kandidátku … a jaký byl výsledek, to jsme vůbec nečekali. Tři zastupitelé! Tehdy jsem na nějaké starostování opravdu ani nepomyslela, zrovna jsem v té době dostala nabídku vést naši školku a s kamarádkou v obci navíc rozjížděla skautský oddíl. Tehdy se po volbách koalice nedokázala dohodnout s opozicí. KDU-ČSL proto podpořila opozici, která získala pět hlasů, a tím i většinu. A najednou se z paní učitelky stala starostka.

Jak vzpomínáte na ty začátky ve starostenské funkci?

To byly vůbec první politické zkušenosti, já do té doby nebyla ani v zastupitelstvu. Měla jsem pochopitelně obavy. Ale kolegové lidovci, mezi nimiž byli i bývalí starostové, poslanci či senátor, mi poskytli v rámci strany oporu a pomoc, takže jsem to nakonec zvládla. Říká, že ženy po mateřské dovolené jsou aktivní a velmi šikovné na organizování času, což byl asi i můj případ. Nejtěžší bylo přitom vědomí, že přicházím o soukromý život, život starosty se stává veřejným, lidé se o vás zajímají, přiznávám, že trvalo, než jsem si na to zvykla. A časem jsem přišla na to, že politická osoba by měla snést více, než běžný občan, s tím by se při veřejné angažovanosti jednoduše mělo počítat!

Dal vám někdo na vědomí, že nepocházíte z Ostravice?

Náplava? Na toto téma jsem zaslechla, že jsou náplavy a náplavy: Jedny se přistěhují, do života okolo sebe se začlení a účastní se veřejného dění, a ty druhé zůstávají v soukromí a do veřejného dění se nezapojují. Já patřím k těm prvním a mohu prohlásit, že mi tady v Ostravici nikdo nedal pocítit, že nejsem rodačka, že nepocházím z Beskyd, že některým věcem nemusím rozumět, nepochopím je … To se nestalo! Samozřejmě jsem si musela ujasňovat spoustu historických okolností i současných vztahů a vazeb v Ostravici. Já si v této souvislosti také myslím, že mi pomohlo působení v rodičovském klubu a ve školce – tím jsem se dostala do života naší obce, kde má naše celá rodina spoustu kamarádů a prostě tady žije.

Jaké byly dvě volební období novopečené starostky?

V tom prvním to nějakou dobu trvalo, než jsem se rozkoukala, koho kontaktovat, na koho se obrátit. Tehdy bylo zastupitelů osm v koalici včetně nás lidovců a sedm v opozici a my jsme museli být velmi disciplinovaní a nastoupení v plném počtu, pokud jsme chtěli něco prosadit. Z prvního volebního období musím rozhodně zmínit oddlužení Ostravice a také angažování investiční úřednice na plný úvazek na obecním úřadě, aby stihla pokrýt celou agendu investic a dotací. Ve druhém období dopadly volby tak, že naše strana získala s bývalou opozicí třináct mandátů a náš původní koaliční partner jen dva. V tomhle jsme si hodně polepšili, samozřejmě ne vždy se na všem shodneme a každý zastupitel může mít na některé otázky svůj vlastní pohled

Co se za těch osm let podařilo a co naopak nevyšlo?

Můstek u školky, rekonstrukce sociálních zařízení po padesáti letech ve školce, nový školní dvůr s parkováním pro učitele a zaměstnance ZŠ, výsadba zeleně na hřbitově, lávka na cyklostezce, tím se můžeme také chlubit. Ale z mého pohledu bylo zásadním zřízení zubní ordinace v Ostravici, na to jsem opravdu hrdá, paní doktorka je původem z Frýdlantu, má tedy k našemu regionu blízko a věříme, že u nás zůstane. Má vybavení na profesionální úrovni od rentgenu po dentální hygienistku. A taky velmi dobré ohlasy. Dalším velkým úspěchem byla odpadová revoluce, kdy jsme v celé obci zrušili velkoobjemové kontejnery představující už spíše skládky, a nahradili je hnízdy s kontejnery na směsný i tříděný odpad, do toho se pořídilo i malé svozové auto, které se dostane tam, kde neprojede běžná svozová technika. Pochlubit se můžeme i novým logem Ostravice či Bílou stuhou za práci s dětmi a mládeží a podporu rodin v soutěži Vesnice roku. Zapomenout nesmím ani na vyřešení problému s parkovacími místy na obecních pozemcích, ty jsme zpoplatnili a za půl roku na nich vybrali půl milionu korun.

A co se nepovedlo? Nekončící příběh je hlavně náš obecní úřad v socialistické betonové kostce, na nový v objektu, kde je dnes pošta, máme stavební povolení, ovšem prostředky nikoliv, bylo by to totiž za asi padesát milionů korun, ale na veřejné budovy peníze nejsou. S tím, už v tomto volebním období nic neuděláme, to bez půjčky nepůjde. Visí nám tady i rozšiřování čističky odpadních vod, to jsou další částky v řádech milionů. Nevycházela ani rekonstrukce Bezručova mostu, kterou jsme museli odsouvat také kvůli penězům, stavební povolení jsme měli sedm let a už nám hrozilo, že propadne, takže budeme most opravovat v nejbližší době, bohužel se rovněž prodraží a Ostravice se zase zadluží.

Jsou rozdělané věci důvodem vaší další kandidatury?

Rozhodně! Přece jen, volby jsou co čtyři roky, a za mne je to krátká doba, protože se toho stihne méně, než třeba za pět šest let. Svaz měst a obcí ČR také o pěti – nebo šestiletém volebním období uvažoval. Největším kamenem úrazu je, když se hodně často mění lidé ve vedení měst a obcí, tak se spousta věcí strká do šuplíku a začíná pořád od nuly. Tohle je strašná brzda pro obce a zpomaluje to jejich rozvoj. Já mám v Ostravici rozpracovaných spoustu věcí, které bych ráda dotáhla. Ať nový obecní úřad, dětské hřiště, které slibujeme už řadu let a nyní máme jasnější obryty, anebo chodníky, které se v mém prvním volebním období začaly dělat od severního okraje obce ke kostelu a ve druhém od hřbitova dále na jih, ještě se potřebujeme dostat k obecnímu úřadu. Kandiduji znovu rovněž proto, že umím tu práci starostky dělat rychleji a takovým způsobem, že ví, do čeho dát energii a kam ne.

A nikoliv nepodstatným faktem je, že mám odrostlejšího syna i dceru, kteří už nepotřebují tolik mého času – který já mohu věnovat práci pro tu obec. Za důležitou považuji jako kandidátka na starostku Ostravice slušnost a férovost jednání, velmi nerada dávám plané sliby, snažím se to, na čem se s lidmi domluvím, dotáhnout vždy do konce, a mým heslem je: Blízko lidem a otevřena dialogu!

Když zrovna pro Ostravici nepracujete, jak odpočíváte?

Jsem s rodinou, ale volný čas umím trávit i aktivně. Ale dlouhodobější volno si vlastně ani neplánuji. Já byla jako starostka za těch osm let letos poprvé někde dále mimo Slovensko a Polsko v zimě v Gruzii Když nestarostuji, ráda sportuji, jezdívám na horském kole a v poslední době dost běhám. Zaběhat si je fajn, nezabere to moc času, navíc jsem v horách a mám kam vyběhnout, například do Masarykova údolí. Účastním se i výběhů s děvčaty se spolku Run2befit, zajímavé tréninky. A v zimě mám ráda skialpy. Kupodivu, nějak zanedbávám výstupy na Lysou horu, dříve jsem chodila více.

Co vám ty léta ve funkci starostky daly a co vám vzaly?

Daly mi spoustu zajímavých kontaktů, protože, když to chcete dělat dobře, nesmíte vidět jen od jednoho konce Ostravice na druhý. Spolupracuji s ostatními obcemi, krajem, ministerstvy. Jsem pedagog, ne stavař. Ale troufnu si říct, že za ty roky už mám ve stavebnictví docela slušný přehled. A vzaly? V politickém životě člověk nemá moc soukromí. To se i volna týče, jako starostka jsem k dispozici víceméně čtyřiadvacet hodin sedm dní v týdnu. Zažívala jsem i nějaké výpady, řešila hanlivé nálepky po obci, přečetla si o sobě na sociálních sítích různé negativní věci – pro ženu možná nepříjemnější, než pro muže – něco z toho zasahovalo i naši rodinu.

Může do politické scény v obci zasáhnout někdo nový?

Tak, tohle je velké riziko, to vám poví každý politolog. Od nového subjektu si lidi slibují, že přijde s něčím jiným. Já třeba jako starostka někomu něco zakážu, nepovolím, uložím mu pokutu a může se stát, že takového občana nové politické hnutí osloví už jen proto, aby se domohl, toho, co chce, když jim dá hlas. Já se dostala na obecní úřad také jako nová tvář, byť ne v nové, nýbrž tradiční straně. Ale, je třeba si uvědomit, že ať vyhraje volby ten nebo ten, pořád tady zůstane stejný rozpočet, stejné podmínky, stejné problémy, stejná potřeba investic. Konkrétně na příkladu Ostravice se dá říci, že vítěz voleb bude stejně muset řešit ty chodníky a nový obecní úřad!

Jdete do svého třetího volebního období s nějakými sny?

Člověk by už před třetím volebním obdobím měl přestat snít a být nohama hodně na zemi, vědět, jak se věci mají, co se může a co nesmí. Starosta může mít velké vize a létat si na obláčku. Realita ho ale rychle vrátí na zem. Investice, každodenní problémy a potřeby obce totiž samy nezmizí.

Za sebou máte i jeden nepolitický osobní úspěch v obci …

Sama se tomu dodnes divím! S kamarádkou jsme v roce 2018, než jsem tušila, že bych se mohla stát starostkou, zakládaly na Ostravici skauty. Měly jsme obě menší děti a chtěly, aby poznaly skautské hnutí. Zpočátku se dalo dohromady dvacet členů, a aktuálně jich je už pětaosmdesát a další na čekací listině. Polovinu školy v Ostravici máme ve skautu. Sice ještě naši skauti spadají pod středisko ve Frýdlantě nad Ostravicí, nicméně jsme v takovém stadiu, že se chceme z praktických důvodů osamostatnit. Skauti jsou v naší obci osmým rokem a mají budoucnost.

Závěrem, jak byste představila vaši vesnici Ostravici?

Podhorská obec v srdci Beskyd mezi jejich nejvyššími vrcholy Lysou horou a Smrkem, startovací turistické místo, hodně hotelů, rekreačních středisek, máme tady nejvíce chat – třináct set – v republice, v sezoně tady bývá denně až o šest tisíc lidí více. Obyvatel je momentálně dva a půl tisíce. Ostravice je místem, které musí hledat symbiózu mezi místními, chataři a turisty tak, aby z toho nakonec měli užitek všichni.